BLAVATSKÁ
a THEOSOFIE

Mladá Blavatská

Vítám vás na těchto stránkách o Jeleně Petrovně Blavatské a theosofii.
 

    Jmenuji se Vojen Koreis. Tedy, jak již píši jinde, jmenoval jsem se tak asi po první čtvrtstoletí svého života. Píši se nyní "Voyen", to aby si anglicky mluvící lidé na mém krásném staročeském jméně nelámali jazyk. Nechat si říkat "Voudžn" se mi totiž ani trochu nelíbilo, přičemž stačila jediná malá změna, aby to bylo na všech stranách přijatelné. Žiji totiž už od roku 1973 v Austrálii, ve městě Brisbane.

    Tyto stránky jsou o theosofii a o její zakladatelce. Měly by to být jakési sesterské stránky k mým českým stránkám o kabale, na nichž také stále ještě pracuji. Protože jsem si ale nedávno v rámci psaní o kabale (vydal jsem o ní před pár lety v angličtině knihu a asi před rokem jsem dokončil také českou verzi) udělal malý výlet do theosofie, ocitl jsem se ve správném duševním rozpoložení k tomu se theosofií začít znovu zabývat. Na jiném místě píši o psychologii a zejména o synchronicitě, takže pokud máte dost odvahy k tomu si to přečíst, uvidíte, že nevěřím na náhody. Už jen proto jsem se musel chopit té příležitosti, když se ukázala být volná překrásně znějící a ještě lépe vyhlížející doména blavatska.com. Ta pro mne od nynějška nahradí doménu teosofie.com, kterou jsem donedávna udržoval. Tam se také nacházela moje asi 12 let stará a podstatně kratší biografie Jeleny Petrovny Blavatské, kterou od té doby okopírovalo a uveřejnilo několik jiných českých stránek (vím minimálně o čtyřech), aniž by mě kdokoliv byl přitom požádal o povolení. Nevadí. Na autorských právech mi tolik nezáleží a jak praví anglické přísloví: Imitation is the best form of flattery — imitace je tou největší lichotkou. Jde mi především o to, abych těm, kteří mají o to zájem, mohl předat to, co jsem se sám dozvěděl.

Co je theosofie?

Přesná definice neexistuje prostě proto, že každý z nás jsme zcela unikátní bytostí a proto také máme každý svou vlastní interpretaci, každý z nás chápeme věci trochu jinak. Někdy i hodně jinak. Mám-li ale generalizovat, což se v učebnicích (a toto druh učebnice jistě má být) obvykle dělá, potom musím prohlásit, že je theosofie školou filosofie, školou prastaré moudrosti, která zde je a vždy byla, i když moderní doba ji jaksi přehlíží. Lze to říci také jiným způsobem. Jedná se o tu pravdu, která více či méně skrytá, stojí za všemi náboženskými systémy (mezi něž počítám i materialismus), které si kdy lidstvo vypěstovalo. Theosofie je zároveň vědou, i když není takovým druhem vědy jaký se pod tímto výrazem dnes běžně chápe; tedy vědy založené na myšlení analytickém. Theosofie si vyžaduje syntetický způsob myšlení, přičemž nestojí a nikdy nestála na víře, což právě je typické pro náboženství. Analytická věda v zásadě rozebírá na menší a menší kousky vše to, co nás obklopuje, tedy materiální svět. Člověk je ale schopen dohlédnout dále než za hranice které nám vytyčuje hmota a právě o to v theosofii jde: zkoumat to, co se za těmito hranicemi nachází.

Kromě materialismu, který je ale také založen na víře, ostatní náboženské systémy tohoto světa stojí na jednom jediném výroku: v těle člověka se skrývá duše a ta je nesmrtelná. Theosofie se ale na to dívá jinak a jaksi obráceně—theosof vám řekne, že člověk JE duší, která má tělo. Navíc ještě to, že těch těl má člověk několik, každé z nich uzpůsobené k tomu být schopno žít a pohybovat se na některé z rovin existence, jimiž v průběhu svého evolučního vývoje prochází.

    První část, kterou jsem již dokončil a kterou jsem zde uveřejnil 15. ledna 2012, je biografická studie o Blavatské, sestávající se celkem z deseti kapitol či webových stránek. Počíná se od jejího narození v Jekaterinoslavi, mládí v Saratově na březích Volhy a později v gruzínském Tbilisi, pokračujíce podivnou svatbou končící se útěkem od mnohem staršího manžela. Následují cesty, které Blavatská vykonala, počáteční experimentování se spiritualismem, založení Theosofické společnosti v New Yorku v roce 1875, psaní Odhalené Isis a Tajné doktríny, jejích vrcholných prací, další cestování po Indii i Evropě a konečně její smrt v Londýně.

    Druhá část se zabývá teorií theosofie. 26. března 2012 jsem sem přidal kapitoly:

Úvod to theosofie
Čakry
Éterické tělo

Ty jsou jsou již dokončeny a můžete si je přečíst. Také

Astrální tělo

je z větší části hotové, dal jsem sem to co mám, něco do této kapitoly ale ještě přibude.

Mentální tělo a Kauzální tělo potřebují ještě hodně práce, takže je sem zatím raději nedávám.

Můžete si ale už přečíst hotové kapitoly:

Původ a evoluce lidstva
Věky Země a lidstva v obrazech

Obávám se ale, že na Život po smrti si budete ještě muset nějaký čas počkat, což snad chápete. Posmrtný život se prozatím odkládá...

Totéž platí i o Reinkarnaci a Karmě.

    Theosofie nebo teosofie? Či snad dokonce teozofie? V češtině se nezdá být ustálená forma psaní tohoto slova – když jsem vybíral název pro tu původní doménu, objevil jsem, že se na Google nachází v češtině zhruba stejný počet odkazů na teosoffi jako na theosofii. Theosofie o něco málo vedla, jenže nebyla tehdy volná. Musel jsem se proto spokojit s teosofií bez "h", i když ta první verze slova by mi bývala vyhovovala lépe už proto, že jsem na ni zvyklý z angličtiny.

    Mezitím jsem dokončil již zmíněnou knihu o kabale v češtině a od té doby také dopsal a vydal v angličtině knihu Asylum Seekers in Heaven, což je humoristický/satirický román, který si dělá legraci z politické korektnosti.
    Začal jsem hned nato pracovat na další knize, kterou tentokrát píši pro změnu v českém jazyce (baví mě ty jazyky takhle střídat, i když to nespíš musí být tak nějak na úkor literární úrovně). Tou by měla být právě kniha o zakladatelce theosofie, ruské kněžně Jeleně Petrovně Blavatské. Tyto stránky by mi tudíž měly posloužit jako jakési pískoviště v němž si hodlám hrát a stavět budoucí hrady.

    O theosofii se toho v Česku příliš mnoho neví. Ti ze známějších Čechů, kteří se zabývali spiritualismem a theosofií (to první je sice trochu povrchní, často ale vede k tomu druhému a tudíž do větší hloubky), k těmto vědomostem obvykle přišli až v zahraničí, například když studovali ve Vídni či v Paříži. Tak tomu i bylo v případech dvou světově nejznámějších českých výtvarníků Alfonse Muchy a Františka Kupky. Kupkovy obrazy už v jeho raném období kolem roku 1890 byly často zcela jasně inspirovány theosofickými náměty a myšlenkami; jeho pozdější abstraktní práce byly již dokonce přímo založeny na teoriích z theosofie převzatých. Kupka podle mnohých odborníků byl vůbec tím prvním umělcem malujícím abstraktně – podle jiných mají v tomto prvenství buď Vasilij Kandinskij, Kazimír Malevič nebo Piet Mondrian. Zajímavé je na tom zejména, že všichni právě jmenovaní velikáni moderní malby se přinejmenším v některé fázi svého uměleckého vývoje velice vážně zabývali theosofií. To samé platí i o v současnosti nejdražším malíři Jacksonovi Pollockovi (

     Nebyl by to ovšem Švejk, aby takovéto nadsmyslově pojaté vidění dilemat předkládaných nám materiálním světem, jaké se kovaný theosof kuchař Jurajda snaží rozvinout před Balounem, člověkem zcela ovládaným těmi nejnižšími pudy, vzápětí nerozdrobil svými bizarními názory, které jeho tvůrce Hašek zcela jistě pochytal z hovorů u hospodských stolů a jaké můžeme uslyšet leckde i dnes.

... kuchař okultista z důstojnické mináže psal dál obšírné psaní své manželce, která za jeho nepřítomnosti počala vydávat nový theosofický časopis ...
„To raději nám vypravujte,“ řekl účetní šikovatel Vaněk, „o stěhování duší, jako jste to vykládal slečně v kantýně, když jste si rozbil nos.“
„Vo tom stěhování duší jsem už taky slyšel,“ ozval se Švejk. „Já jsem si také jednou umínil před léty, že se, jak se s vodpuštěním říká, sám budu vzdělávat, abych nezůstal pozadu, a chodil jsem do čítárny Průmyslové jednoty v Praze, ale poněvadž jsem byl roztrhanej a svítily mně díry na zadnici, tak jsem se nemoh vzdělávat, poněvadž mne tam nepustili a vyvedli ven, poněvadž myslili, že jsem šel krást zimníky. Tak jsem si vzal sváteční šaty a šel jsem jednou do musejní knihovny a vypůjčil jsem si takovou jednu knížku o tom stěhování duší se svým kamarádem, a tam jsem se dočetl, že jeden indickej císař se proměnil po smrti v prase, a když to prase zapíchli, že se proměnil v opici, z opice stal se jezevcem a z jezevce ministrem. Potom na vojně jsem se přesvědčil, že něco pravdy na tom musí bejt, poněvadž kdekdo vojáky, když měl nějakou hvězdičku, pojmenoval buď mořskými prasaty, nebo vůbec nějakým zvířecím jménem, a podle toho by se dalo soudit, že před tisíci léty tyhle sprostí vojáci byli nějakýma slavnejma vojevůdci. Ale když je vojna, tak je takový stěhování duší náramně hloupá věc. Čertví kolik proměn člověk prodělá, než se stane, řekněme, telefonistou, kuchařem nebo infanteristou, a najednou ho roztrhne granát a jeho duše vejde do nějakého koně u artilerie, a do celý baterie, když jede na nějakou kotu, práskne novej granát a zabije zas toho koně, do kterýho se ten nebožtík vtělil, a hned se přestěhuje ta duše do nějaké krávy u trénu, z který udělají guláš pro manšaft, a z krávy třebas hned se přestěhuje do telefonisty, z telefonisty...“
„Já se divím,“ řekl telefonista Chodounský, zřejmě uražen, „že zrovna já mám být terčem pitomých vtipů.“

     Metempsychóza neboli stěhování duší ve Švejkem výše podané primitivní formě zaručeně není součástí theosofické nauky, jak si také na těchto stránkách ukážeme. Reinkarnace, jako součást evoluce lidské duše postupující vzhůru (a tudiž nevracející se ke zvířecím formám), k theosofii patří zcela neodmyslně. Věděl ale tohle Hašek? Těžko říci.